Moje cesty Evropou

Úvod

Letošní dovolená vyzněla jednoznačně pro Irsko. Rádi bychom irský ostrov během 2 týdnů projeli kolem pobřeží celý dokola včetně Severního Irska.

Navštívit chceme megalitické památky, středověké hrady a klášterní komplexy, z přírodních zajímavostí pak Obrův chodník, mořské útesy a pokusíme se zdolat nejvyšší vrchol Irska.

Deník

24.5.

Po 7hod se vyloďujeme a z Rosslare jedeme na západ do Kilkenny, které je údajně nejkrásnější středověké město Irska.

Největší dominantou města je místní hrad, kam míříme i my. Po zakoupení Heritage Card, která nás opravňuje ke vstupu asi 100 památek, si jdeme hrad z 12.st.,který byl později přestavován, prohlédnout. Nachází se zde nábytek a obrazy ze 17. až 19.st. a také galerie. V okolí hradu je také hezká zahrada a park.

Po prohlídce se procházíme dlážděnými uličkami kolem několika středověkých staveb jako jsou opatství Black Abbey, katedrála Sv.Canice nebo Sv.Marie.

Po poledni pokračujeme kousek na sever k jeskyni Dunmore. Jeskyně se nachází v malé propasti a na prohlídku jdeme s asi 30 irskými školáky. Uvnitř jeskyně až na pár zajímavých útvarů toho moc k vidění není, krápníková výzdoba je docela chudá, ale když budete mít štěstí tak můžete vidět netopýry.

Odpoledne jěště jedeme do vesničky Kells jižně od Kilkenny. V okolí vesnice se mezi pastvinami rozprostírají rozvaliny převorství Kells Priory z 12.st. Rozvaliny působí velmi impozantně a v těsné blízkosti se nachází další zříceniny kostelů, starého mlýna a 2km od převorství je také hřbitov s válcovou věží vysokou přes 20m a keltským křížem z 8.st. Celé toto místo působí poklidně až ospale a má tajemně mystickou atmosféru.

K večeru se vydáváme až za Dublin k městečku Rush, kde kempujeme.

25.5.

Po snídani jedeme do západního Dublinu, do rozlehlého Phoenix parku jehož součástí je i dublinská ZOO, která je druhou nejstarší v Evropě. Prohlídkou trávíme asi 3 hoďky, ale musím říct, že už jsme viděli zajímavější zoo. Kromě tygrů, žiraf a slonů se nám nejvíc líbila Panda Červená. Po prohlídce Dublinu, irsky nazývaného Baile Atha Cliath, jsme nijak zvlášť netoužili a vydali jsme se na SZ do města Trim.

Tohle historické město se pyšní několika středověkými stavbami. Hlavní atrakcí je nejrozlehlejší anglonormanský hrad v Irsku, pocházející z 12.st., který má 10 věží a 500m dlouhé hradby. Uvnitř hradu, kam jdeme s průvodcem,toho moc k vidění není, ale je odsud nádherný výhled na město a filmové fanoušky zaujme určitě to,že se zde točily scény k filmu Statečné srdce.

Na druhé straně řeky se tyčí zbytky tzv. Žluté kostelní věže opatství St.Marys Abbey a Sheep Gate, což je zbytek městských hradeb. Trim je hodně pěkné město a dost mě překvapilo, že sem prý moc turistů nejezdí.

V podvečer se vracíme do kempu a procházíme se po pláži a sbíráme mušle.

26.5.

Ráno vyrážíme do oblasti Brú na Bóinne, kde se nachází několik prehistorických památek. Neznámější z nich, které navštívíme během jedné prohlídky jsou chodbové hrobky Newgrange a Knowth.

Newgrange má v průměru asi 100m a je to 10m vysoká zrekonstruovaná hrobka, připomínající létající talíř. Křemencová zářivě bílá opěrná zeď, jejíž kameny sem museli dopravit z několika km vzdálenosti, je pro tuto hrobku typická. Ke středu stavby vede chodba, na jejímž konci je pohřební komora, kam o zimním slunovratu dopadají při východu slunce jeho paprsky. U vchodu i po obvodu, jsou stejně jako v Knowth, kameny zdobené reliéfy.

Knowth je méně známá, ale důležitější a starší mohyla než Newgrange,má průměr 60m a 2 komorové hrobky, z nihž jedna je dlouhá 30m. V okolí se nachází jěště asi 17 menších mohyl a osídlení se datuje do období 3000př.n.l. až po éru Normanů.

Kousek odtud je ještě třetí mohyla Dowth, což je výraz pro temnotu. Tato mohyla na rozdíl od svých slavnějších kolegyň není zrekonstruovaná a také podle toho vypadá, ale zato zde budete pravděpodobně sami a nikdo vás po půl hodině nevypoklonkuje jako je tomu bohužel u Newgrange i u Knowthu,kde po 20min výkladu, máte asi 15min na prohlídku a focení a to je žalostně málo.

Nedaleko od Dowth se nachází další významné místo irských dějin a tím je dějiště bitvy u Boyne,kde v roce 1690 porazili protestanti irské katolíky. V součastné době toho zde už k vidění moc není, ale přes louky vede stezka s inf. tabulemi o bitvě.

Dále na západ leží nejposvátnější historické a náboženské místo Irska a tím je Tara. Sídlo irských velekrálů a zdroj mnoha legend je dnes zvlněná louka s několika pahorky z nihž nejvýznamnější jsou: chodbová hrobka Dumha na nGiall,hradiště Rath of the Synods,královská pevnost Ráth na Ríogh,Teach Cormaic s kamenem osudu a v místním kostele je také inf.centrum.

Poslední návštěvou dneška je nevelký areál Monasterboice, který je součástí místního hřbitova. Nacházejí se tady zříceniny dvou kostelů, nejvyšší válcová věž Irska vysoká 40m a také dva z nejkrásnějších keltských křížů z 12.st. na kterých jsou vytesány části biblických příběhů. Zajímavá atmosféra zde panuje v podvečer,kdy  jsme dorazili k Monasterboice i my, na hřbitově i v jeho okolí je značné množství krákajících havranů a trochu jsem si zavzpomínal na horor Ptáci.

27.5.

Balíme stan a vyrážíme na sever do Belfastu. Po cestě se stavíme u nejfotografovanějšího dolmenu Sev.Irska, u vesnice Legenanny. Portálový dolmen je vysoký asi 2m a horní kamenná deska leží na 3 stojících kamenech, tak že se jich sotva dotýká.

Nedaleko odsud leží zbytky osady Binders Cove z 5.st., jejíž nejdochovalejší částí je podzemní chodba dlouhá asi 10m. Uvnitř je dokonce i osvětlení, ale je třeba dávat pozor na hlavu.

Kolem poledne přijíždíme do Belfastu a jdeme na oběd. Peťula si dává kuřecí a já jehněčí maso a k tomu Guinnesse. Po obědě si prohlížíme Belfast,který nám nepřišel moc zajímavý, kromě nástěných maleb na zdejších domech. V protestanských i katolických čtvrtích je jich několik desítek a většinou mají politický,náboženský,sportovní nebo mytologický odkaz. Nezajímavější jsou v katolické čtvrti Falls a protestanské Shanklin, které  od sebe odděluje zeď s ostnatým drátem.

Odpoledne se vydáváme podél východního pobřeží na sever. Na kamenité pláži u Carnlough zkoušíme teplotu moře, ale zvládneme to jenom po kotníky, docela ledárna a to jsem zvyklej na Severní i Baltské moře.

Kempujeme v Glenariff parku, hrajeme badminton, povečeříme, dáme taky něco pohanským bohům za jejich přízeň, protože od příjezdu máme slunečno a pak jdeme spát.

28.5.

Dnes máme v plánu projet okruh Coastway podél Antrimského pobřeží, kde leží několik zajímavých míst.

První zastávku děláme u zříceniny hradu Kinbane ze 16.st. stojícího na dlouhém bílém mysu, odkud je úžasný pohled na hrad, zbytky starého domku a na kolmé útesy.

Kousek na západ je ostrůvek Carrick-a-rede, který je spojen s pevninou 20m dlouhým provazovým mostem. Ve výšce 30m nad hladinou, houpající se most může slabší jedince docela vystrašit,o čemž se přesvědčila skupinka japonských turistů.

Asi po 10km přijíždíme k hradu Dunseverick z 16.st., i když nevím proč to nazývají hradem, protože jediné co zde zbylo je ruina strážního domku. Je tu ale ideální místo pro piknik, tak toho využíváme  a dáváme si oběd.

Dalším cílem je nejznámější přírodní a zároveň jediná památka na seznamu UNESCO  Sev.Irska, kterou je Giants Causeway nebo-li Obrův chodník, který se stává z asi 37000 černých čedičových sloupů ve tvaru pěti,šesti a někdy i desetiúhelníkú. O vzniku sloupů se traduje několik legend spojených s obrem Fionnem Mac Cumhaillem, jedna  z nich praví, že ho postavilkvúli obryni, která žila na skotském ostrově Staffa. Zjedné strany se sloupy vynořují z moře a z druhé je vidět, že dosahují výšky několika metrů.

Potom pokračujeme po okružní silnici přes městečko Bushmills s nejstarší legální palírnou na světě,kde se vyrábí whiskey. My prohlídku oželíme a pokračujeme k nedalekému Dunluce Castle, který je nejrozlehlejší zříceninou zdejšího pobřeží. Hrad je postaven na útesech, což se stalo v roce 1639 osudným kuchařům, protože se i s nimi zřítila do moře kuchyně.

Celé Antrimské pobřeží nabízí úchvatné scenérie a je asi nejzajímavější oblastí Ulsteru. Odpoledne se ještě vydáváme k Nesswood parku, kde si chceme prohlédnout vodopád Shauns Leap, ale to se nám nakonec nepovedlo a tak se vracíme do Bushmills, kde si v kempu grilujeme maso.

Počásko nám zatím přeje, je netypicky irské, slunečno a teplo jak ve středomoří.

29.5.

Ráno jsem si trochu přispinkal a tak vyjíždíme později. Naše cesta vede na západ do města Derry. V centru města, které je obehnáno městskými hradbami se nachází pár kostelů a z hradeb je vidět katedrála. My ale jdeme do katolické čtvrti Bogside, kde naši pozornost upoutala zeď s nápisem  ,,Právě vstupujete do svobodného Derry", která odkazuje na období nepokojů ze 70.let, kdy zde na 3 roky získala nadvládu IRA. V okolí je také několik nástěnných maleb, které se vztahují také k již zmíněným nepokojům a rovněž památník Krvavé neděle, kdy britské oddíly zastřelily 13 demonstrantů.

Po poledni opouštíme Derry a zároveň i Sev.Irsko a vracíme se do Irské republiky. Nejdříve míříme na drsný poloostrov Horn Head, kde si uděláme 2hodinový výlet k 200m vysokým skalním útesům, na kterých posedávají rackové. Odsud se nabízejí zajímavé výhledy na několik dalších mysů.

K večeru hledáme kemp, který najdeme na poloostrově Dawros Head mezi dunami u pláže Tramore. Je to hodně příjemný zapadlý kemp s bílou písečnou pláží, kde zjišťujeme, že teplota moře na západním pobřeží omývaném Golfským proudem, je dostačující ke koupání i v květnu.

30.5.

Ráno opouštíme útulný kemp a přes průsmyk Glengesh pass se dostáváme k útesům Slieve League.

Údajně jsou tyto mořské útesy nejvyššími v Evropě a útesová stěna je přes 600 m vysoká. Tyto útesy jsou méně známější než Moherské, ale zato jsou vyšší a je zde mnohem méně turistů.

Dalším naším cílem je Carrowkeel cementery, což je pohřebiště z doby bronzové,skládající se ze základové konstrukce s postranními uličkami. Potom směřujeme na východ od Sligo k jezeru Glencar, nad kterým padá asi 20 m vysoký vodopád.

Přes Sligo se dostáváme na jih k obci Carrowmore, kde se nachází megalitické pohřebiště skládající se ze vztyčených kamenů, dolmenů a hrobek, z nichž minimálně u jedné je stáří odhaduje na 7 000 let. Je to místo s největší koncentrací takovýchto hrobek v Evropě.

Po prohlídce pokračujeme na jih až k městu Galway a 20 km od něj kempujeme u obce Spiddle.

31.5.

Ráno nás vítá deštěm a ten nás bude provázet celý den.

Míříme na východ ke klášternímu komplexu Clonmacnois, ležícímu na břehu řeky Shannon. Klášter založil sv.Kieran v roce 548 a později i královské město s pohřebištěm králů. Jedním z nich byl i poslední nejvyšší král Irska Rory O'Conor. Komplex se stává ze zbytku zdí katedrály a okolních chrámů Doolin, Hurpan, Kieran, Kelly, Conor a Finghin. Na okraji ještě stojí válcová věž vysoká 19m. Okolo nás je docela dost turistů a myslím si, že převorství v Kellsu je mnohem zajímavější a taky opuštěnější.

Odpoledne pokračujeme kolem jezera Lough Dorg do obce Killaloe, kde má stát u místního kostela kámen s vyrytými oghamovými a runovými nápisy, ale žádný kámen jsme tu bohužel nenašli, tak se vracíme do Galway.

Večer trávíme v jednom pubu, kde hraje tradiční irská muzika a popíjíme Guinnesa.

 1.6.

Dnešní den začínáme návštěvou nehostinné kamenité oblasti Burren. Zdejší kraj vypadá jako kamenné moře a je tvořen vápencem. Docela překvapivě je zde pestrá fauna i flora a také je to kraj prehistorických památek. Mezi ně patří i nejznámější irský dolmen Poulnabrone s 5t překladovou deskou.

Po obědě pokračujeme podél pobřeží k neznámějšímu přírodnímu skvostu,  kterým jsou  Cliffs of Moher. Mohérské útesy se tyčí přes 200m do výšky a díky členitému pobřeží a různým skalním útvarům jsou velmi fotogenické. Kolem útesů vede k Hags' Head stezka, kterou se vydáváme i my. Fotíme a fotíme.

Pak už nás čeká cesta na jih do města Killarney, kde se na 3noci ubytujeme v kempu a když vyjde počásko, tak zítra vyrazíme na nejvyšší vrchol Irska.

2.6.

Vstáváme a chčije a chčije. Hory odkládáme a jedeme do Cahiru a Cashelu.

V prvním městě stojí hrad, jde o zachovalou anglonormanskou pevnost ze 13.st. na skalnatém ostrůvku na řece Suir. Vnitřek hradu je celkem prostě vybavený  a je vymalovaný na bílo. Na vnějším nádvoří je domek, kde promítají 15min film o historii Cahiru.

Po obědě se přesouváme do města Cashel, kde se na vápencovém vrchu tyčí další z klášterních komplexů, Rock of Cashel. Najdete zde skoro celou středověkou architekturu Irska na pár m2, stojí tu nejstarší románský kostel v zemi, obří katedrála, síň farářů, kaple, dvě čtvercové a jedna válcová věž 28m vysoká, kříž sv. Patrika a vše je obehnané hradbami. Mimo areál kláštera ještě stojí zbytky kláštera  sv.Dominica a opatství Hore. Co trochu kazí dojem z tohoto místa je lešení postavené kolem katedrály z důvodu nutné rekonstrukce .

K večeru se za stálého deště vracíme do kempu.

3.6.

Dnešek strávíme na poloostrově Dingle, kam se dostáváme přes město Tralee, které jsme si přejmenovali na Tralala. Na jedné benzínce nám Češi poradili, kde můžeme natankovat LPG a pak už podél pobřeží míříme na Dingle. Z jedné strany moře s plážemi a z druhé hory, bohužel ale začíná zase pršet a přidala se k tomu mlha.

Ve vesnici Castlegregory dáváme oběd, Peťula Fish and Chips a já burger z irského hovězího. Po obědě pokračujeme přes Connor pass, který je zahalený v husté mlze a u kterého je malý vodopád, na jih poloostrova. Z města Dingle jedeme podél pobřeží, které je poseto starodávnými památkami v podobě pevností, megalitů, křížů, kamenných chatrčí, až k výběžku Slea Head s divokými útesy. V moři se tyčí ostrovy Grot Blasket, které jsou z pobřeží dobře viditelné. Tato část ostrova patří k nejzápadnější výspě Evropy. Dojmy z tohoto poloostrova nám trochu pokazilo počasí, ale zítra se má zlepšit, tak snad už vyrazíme do hor.

4.6.

Tak konečně se umoudřilo počasí a my můžeme vyrazit do hor. Naším cílem je nejvyšší vrchol Irska, Carrauntoohil 1039 m, jméno je odvozeno z irského Corrán Tuathail znamenající obrácený půlměsíc.

Auto necháváme u farmy Cronin´s Yard a vyrážíme údolím  Hag´s Glen a pak po stezce kolem řeky. Celou dobu máme Carrauntoohil před sebou a na vrcholu jde rozeznat kříž. Po hoďce procházíme kolem jezera Gouragh a blížíme se k Devil´s Ladder nebo-li Ďáblovu žebříku, kde se poklidná stezka mění ve strmé stoupání kamenitým terénem. Stoupání Ďáblovým žebříkem nám trvá asi hodinu a jdeme korytem potoka. Konečně máme nejhorší část za sebou. Vydáváme se vpravo a po klikatící se cestě a po další hoďce dosahujeme nejvyššího vrcholu Irska. Fotíme se u kříže a také si fotíme okolní vrcholy pohoří Mac Gillycuddy´s Reeks, tedy pokud nám to mlha dovolí.

Na vrcholu dáváme sváču a pak sestupujeme dolů. Nejdeme přes Ďáblův žebřík, ale obcházíme to přes hřeben kopce a potom po stezce, která je místy dost promáčená a rozbahněná,míříme dolů. Na původní cestu se napojujeme u jezera a pak už po příchozí stezce směrem k farmě, kam přicházíme asi po 7 hodinách. Počasí vyšlo akorát, cestou dolů už foukal studený vítr a obloha se docela zamračila.

U farmy si dáváme zmrzku a pak nasedáme do auta a směřujeme na jih k Bantry, kde 20 km od města kempujeme.

 5.6.

Začínáme poloostrovem Mizen Head, tuto oblast má množství arch. lokalit, divokých útesů i písčitých pláží. Nám, ale většina z toho zůstane utajena, protože jak by řekl Rákosníček, je mlha, že by se dala krájet.

U Mizen Head není vidět ani maják, ani útesy, tak se chvíli poflakujeme u pláže.

Ve vesnici Skull si dáváme klasickou irskou snídani, ale my si jí dáváme k obědu, je to porce, kterou bych po ránu určitě nedal.

Další zastávku děláme u Ross Carbery, kde se nachází kamenný kruh Dromberg z doby bronzové. Hned vedle je Fulacht fiadh, což je kuchyně z téže doby, kde se voda ohřívala pomocí rozžhavených kamenů.

O něco dál na východ je město Clonakilty, u kterého se má nacházet zrekonstruovaná kruhová pevnost Lisnagun. Hledali jsme marně a v infu nám řekli, že už 2 roky není přístupná. tak si ve městě fotíme sochu Michaela Collinse, republikánského vůdce a spoluzakladatele IRA, který má kousek od města i svoje muzeum.

Kemp jsme našli jižně od Ballinspittle, nedaleko je i moře, kterého zde využívají surfaři. Je fakt, že vlny jsou tu pořádný.

 6.6.

Nedaleko kempu je poloostrůvek Old Head of Kinsale, na kterém je maják, ale po příjezdu zjišťujeme, že přístup do okolí majáků mají jenom členové golfového klubu, protože okolo je hřiště.

Obracíme se a kousek od Kinsale navštěvujeme pevnost Charles Fort. Jde o hvězdicovitou pevnost s bastilou přestavenou v 17. stol. Hradby ještě dnes vypadají hodně zachovale a kasárna byla využívána až do roku 1922. Naproti přes záliv se rozkládají ruiny pevnosti James fort.

Odpoledne strávíme v supermarketu u Corku a děláme poslední nákupy a pak už míříme k přístavu Rosslare, odkud nám ve 21 hod. jede trajekt do Pembroke.

7.6.

Přes Wales a Anglii se ráno dostáváme do Doveru a trajektem do Francie. Zbytek dne trávíme přesunem zpátky  do Čech.

Závěr

Zelený ostrov splnil na 100% naše očekávání,prožili jsme celkem povedenou dovču, dá se říct, že to co jsme měli v plánu,to jsme viděli. I počasí se na irské poměry docela vyvedlo, hlavně první týden, kdy bylo slunečno a teplo, druhá polovina byla většinou ve znamení přeháněk. Ubytování v kempech bylo bezproblémové, všude bylo čisto a uklizeno.

Z míst,která jsme navštívili nás nejvíce nadchly mořské útesy na severu a západě země, klášterní komplex v Kellsu a hrad Trim. Mě zaujali samozřejmě megality a nástěné malby v Belfastu a Derry.

Praktické info

 IRSKO

1€ = 25kč

trajekt Calais-Dover zpáteční 90€ - 2250kč

trajekt Pembroke-Rosslare 280€ - 7000kč

natural95  1,5€ - 37,5kč

LPG  1€ - 25kč

kemp  stan+auto+2os 17-25€ - 425-625kč

heritage card  21€  - 525kč

 ZOO Dublin 15€ - 375kč

irská snídaně 9€ - 225kč

SEVERNÍ IRSKO

1£ - 32kč

natural95 1,5£ - 48kč

LPG 0,85£ - 27kč

kemp stan+auto+2os 15£ - 480kč

obrův chod. park. 6£ - 190kč

houp.most Carrick-a-rede 5,50£ - 180kč

oběd 2os 15£ - 480kč

najeto celkem  7000km