Moje cesty Evropou

Úvod

Na konci září se chystáme na cestu do Portugalska a Španělska a kromě toho, že je to pro nás dovolená, tak je to zároveň i naše svatební cesta.

Pojedeme naším Fordem, společnost nám bude dělat náš pes Fenri a jsem zvědavej, jak zvládne cestu dlouhou 8000-100000km. Spát budeme pod stanem jako vždy. Naším cílem budou památky, moře, možná hory a nějaké nár. parky.

Cestopis

22.-23.9.

V 17h vyrážíme z K.Varů a přes Německo směřujeme k Francii, kde kousek za Mulhouse přespíme u benzínky v autě .

Ráno v 8h pokračujeme přes Francii do Španělska podél východního pobřeží a za Valencií opět všichni přespíme v autě.

24.9.

Dopoledne jedeme přes Alicante k Almérii, po cestě se u města Garrucha vykoupeme v moři včetně Fenriho, kterýmu dokonce mořská voda zachutnala. Místní nás pak ale upozorňují, že pes na pláž nesmí, za což by jsme mohli vyfásnout pokutu a tak se z pláže raději klidíme.

Odpoledne jedeme do pohoří Sierra Nevada přes sedlo Puerto de la Ragua, když jsme na vrcholu, tak se nám zakouří z auta a my zjišťujeme, že nemáme vodu v chladiči. Opět na dovče problém s autem, u nás by to už bez toho asi ani nešlo. Není zde signál, ale dvojice Španělů nám říká, že 15km odsud je servis, je to z kopce, tak se tam na neutrál snad nějak dohrabem. Ve vesnici Picena skutečně servis nacházíme a mechanik zjišťuje, že se chladící kapalina odpařuje skrz netěsnící víčko, tak snad to bude vyřešený. Je už 20h, tak nám říká, že se máme zastavit zítra ráno a tak snad bude všechno OK.

Kempujeme v nedalekém Laroles v pěkném kempu, kde potkáváme dvojici Čechů se psem.

25.9.

Dopoledne v servisu vyměňují chladící kapalinu a víčko, do hor už to nemá cenu, takže jedeme k moři.

Za městečkem Balerma vjíždím na pláž, kde se mi podaří zapadnout s autem do písku, snažíme se pod kola nacpat kameny, ale vyjet se mi nepodaří. Až s pomocí dělníků a jejich auta vyprostíme našeho forda ze spárů písečné pláže. Zbytek dne trávíme u moře a k večeru se vracíme do pohoří Sierra Nevada, odkud chci z vesnice Trevélez zdolat nejvyšší vrchol Pyrenejského poloostrova. Večer bohužel zjišťuju, že nám opět zmizela část chladící kapaliny, takže problém je zpátky. A aby toho nebylo málo tak Péťu i Fenriho poštípaly včely po tom, co jsme šlápli do jejich hnízda.

26.9.

Vstávám v 6.30, ale je ještě tma, rozednívá se o hodinu později. V 8h vyrážím z kempu v Trevélezu s cílem zdolat nejvyšší vrchol Španělska, kterým je Mulhacén. Péťa s Fenrim zůstávají v kempu a budou se procházet v okolí vesnice.

Podle paní z recepce není problém najít cestu na Mulhacén. V kempu je díra v plotě a vede tam pěšina podél vodního kanálu, kterou se dostávám do horní části vesnice, kde skoro hodinu marně hledám správnou cestu, kterou najdu až za pomoci místních. Nad vesnicí je stezka značená žlutobílými pruhy a vede kolem farem a stáčí se doleva k jehličnatému lesu. Jdu pěšinou v serpentinách vzhůru ke kamenné budově u Campiňuela, za kterou přecházím potok a opět postupuju nahoru. Tady už začalo pálit sluníčko, vypadá to na azzuro, zjišťuju že už nevidím nikde značku, ale cesta je dobře zřetelná a nedá se zabloudit. Už to není daleko k Sedmi lagunám, ale cestička se ztrácí ve strmě stoupajícímu suťovisku, kde občas zahlédnu kamenného mužíka, ale stačí sledovat odkud vytéká potok a to mě dovedlo k nádhernému platu s několika jezírky, kde je ideální možnost ke stanování, pokud chcete rozdělit túru na 2 dny, což mě se netýká, protože to musím dát za dnešek.

Až sem mi to z kempu i s blouděním po vesnici trvalo 4h a protože je poledne dávám si sváču. Potom zahnu před první lagunou doleva nahoru suťoviskem na stezku označenou kamennými mužíky, kteří mě budou provázet až na samotný vrchol. Cesta suťoviskem je strmá, ale potom co se dostanu na hřeben, už je stoupání mírnější a jsou odsud nádherné výhledy na Mulhacén i plato s lagunami. Po širokém hřebenu se napojuji na stezku, která vede z Poguery a zanedlouho jsem na vrcholu, kde už je asi dalších 30 lidí a stejně jako oni dělám vrcholové foto u bývalé meteorologické stanice a fotím i okolní vrcholy Sierra Nevady. Nejvyššího vrcholu Španělska (když nepočítáme Kanárské ostr.), Mulhacén 3477m jsem dosáhl před 14h a o 40min později se vydávám stejnou cestou zpět do Trevélezu, který leží o téměř 2000m níže a kam přicházím kolem 18.30 za drobného deště, takže jsem měl štěstí na počasí, po cestě nahoru slunečno a občas větrno, na vrcholu polojasno a při sestupu zamračeno s mrholením.

Celkově bych to ohodnotil jako zajímavý výlet s nádhernými výhledy a krásnou horskou krajinou, který je trochu náročnější svým převýšením 2000m a délkou, ale bez obtížnějších úseků a stálo by za to ho rozdělit na 2 dny a přespat u lagun.

A zatímco já se coural po horách, manželce se podařilo sehnat automechanika, který přijel až do kempu a odstranil závadu na autě, tedy alespoň se domnívá a jestli ne, tak prý máme asi fakt velkej problém. Mechanik byl Rumun a když zjistil, že jsme Češi, byl mnohen vstřícnější a chtěl jenom 20 euro, tak snad to už bude definitivně OK.

Mám holt skvělou manželku, já si chodím po horách a Péťa mezi tím zařídila opravu auta.

27.9.

Ráno balíme a jedeme směrem na Granadu, kterou jsme měli v plánu navštívit, ale protože problémy s autem nás zdržely, tak rovnou pokračujeme na Sevillu kolem nekonečných olivových plantáží až do Méridy. Dnešní den nám tak slouží k přesunu k portugalským hranicím, ale je už 19h a tak kempujeme v Méridě, kde je na konci září v 10h večer teplo, takže stačí kraťasy a tričko.

V kempu stavíme stan v dolní části, ale jedna paní nás upozorňuje, že už tam 4x vypuknul požár, tak ať se raději přesunem do horní části, což také učiníme, protože vidíme nedaleko našeho stanu ohořelou vegetaci. Večeříme a popíjíme, když v tom  si všimneme, že u domu hned za kempem asi 70m od nás propukl další požár, Peťa to jde oznámit na recepci a hned volají hasiče. A pak že v horní části je bezpečněji. Pár karavanů se přesouvá do jiný části kempu, ale nám se už nechce přemísťovat stan a tak zůstáváme a věříme, že další oheň už tady hořet nebude.

28.9.

Tak večer už nehořelo, za to ráno se spouští slušný chcanec.

My se vydáváme do portugalského Elvasu na prohlídku historického města, kde si dáváme oběd, máme iberijské vepřové na švestkách, výborně chutná a ještě víc voní. Po obědě si procházíme staré město obehnané hvězdicovitými hradbami svědčícími o důležitosti města v bojích se Španěly. Opevnění patří mezi nejzachovalejší v Evropě a v horní části leží maurský hrad, který je ale v pondělí zavřený, takže máme smůlu. Dolů scházíme podél hradeb, kde se nám naskytne nádherný výhled na akvadukt  ze 16.st., který zásoboval město pitnou vodou, je tvořen 843 oblouky v pěti patrech a je místy vysoký až 30m.

Odpoledne jedeme na jih do Monsarazu v jehož okolí leží několik megalitických památek. První z nich navštěvujeme menhir Quteiro ležící v polích, který je vysoký téměř 6m, dalším menhirem je ten u Balhoa, stojící kousek od silnice, který je vysoký skoro 5m a jsou na něm vyryté čáry a spirály. Menhir byl nalezený před 50-ti lety rozlomený a tak je dnes po rekonstrukci spojený betonem. Poslední památkou je cromlech de Xerez, menhir obklopený dalšími kameny ve tvaru čtverce, toto uskupení nedaleko bílého kláštera, bylo přemístěno z původního naleziště kvůli výstavbě přehrady a bylo to pravděpodobně místo neolitického kultu plodnosti.

Kempujeme v Evoře v místním kempu a do města se chystáme zítra.

29.9.

Po snídani vyrážíme na prohlídku Evory jejíchž historické centrum je zapsáno na seznamu UNESCO. Do staré části obehnané hradbami vstupujeme branou a jdeme na náměstí Praca di Giraldo z kašnou ze 17.st., kterou napájel akvadukt, jehož část můžete vidět na SZ města. Úzkými uličkami se dostáváme ke katedrále Sé, která vypadá jako pevnost díky dvěma bočním věžím. Naproti náměstí stojí zbytky nejlépe dochovaného římského chrámu v Portugalsku, Templo Romano, na mramorové plošině se tyčí 14 žulových sloupů a byl zasvěcen bohu Jupiterovi.

Odpoledne cestujeme na JZ od Evory, kde se nachází několika megalitických památek. Jednou z nich je Menhir dos Almendras, vysoký přes 3m ležící uprostřed olivové plantáže, podle legendy je tento neolitický menhir hrobkou zakleté maurské princezny, kterou můžete jednou za rok zahlédnout jak si češe vlasy.

Ještě zajímavější, je ale cromlech dos Almendras, jehož 92 kamenů před 6-7 tisíci lety sloužily jako astronomická observatoř nebo svatyně, kde se praktikovaly rituály plodnosti. Na pěti kamenech jsou i vidět vytesané obrazce, různé kruhy a spirály. Nádherná památka z doby kamenné položená mezi olivovníky, která stojí za návštěvu, pro mě mnohem zajímavější než známé Stonehenge.

Poslední megalitickou stavbou, kterou navštěvujeme je Anta Grande de Zambujeiro pohřební mohyla, která je největším dolmenem v Portugalsku. Bohužel tento dolmen je obklopen kovovou konstrukcí s plechovou střechou a je do něj zatarasen vstup, takže toto ocelové monstrum dost kazí na autentičnosti tohoto úžasného místo. Při pohledu ze zhora náspu uvidíte 8m vysoké boční kameny tvořící obvod hrobky a uvědomíte si velkou dovednost lidí z mladší doby kamenné, kteří vytvořili tuto impozantní hrobku. Kromě toho leží tato megalitická stavba na nádherném místě obklopeném starými korkovníky, na kterých vidíte sloupanou kůru sloužící k výrobě korků. A není náhodou, že právě Portugalsko je největším producentem korkových špuntů na světě. K večeru pokračujeme na sever na pobřeží a ve městečku Sao Martinho najdeme kemp. Večer grilujeme a plánujeme, kam budeme pokračovat dál.

30.9.

Dopoledne se vydáváme na sever, kde se nedaleko od Fátimy nalézá portugalská obdoba ,,Jurského parku'' Pegadas dos Dinossáurios. U Bairro v místním kamenolomu vede naučná stezka, ze které můžete vidět desítky dinosauřích stop, které jsou velmi dobře zachovalé  a potom stezka prochází přímo kamenolomem, takže můžete porovnat svojí stopu s tou dinosauří. Údajně žádné jiné místo na světě nemůže nabídnout takovouto podívanou a v infocentru můžete zhlédnout 20 min. film, ale jenom v portugalštině, takže je asi lepší vyrazit rovnou k otiskům dinosauřích tlap.

Po obědě jedeme na východ k hradu Almourol, který se tyčí na ostrůvku řeky Tejo, kam je přístup pouze lodičkou, kterou marně vyhlížíme. Dozvídáme se, že bychom museli ještě nějakou dobu počkat, tak si tento nedobytný hrad fotíme jenom ze břehu a jedeme se vykoupat. Za vesničkou Sao Pedro zamíříme na dlouhou písečnou pláž a skáčeme do vln Atlantiku, který není moc teplý, ale vykoupat se v tom dá.

K večeru se vracíme do kempu v Sao Martinho.

1.10.

Probouzíme se do slunného rána, Fenri spal celou noc, takže i my jsme se krásně vyspali.

Dneska je naším prvním cílem město Leira, kde nám jde především o zdejší hrad, kam bohužel psi nesmí, takže na prohlídku vyrážím sám a manželka se psem zůstávají před branami hradu. Škoda, protože většina prohlídky je venku, až na nejvyšší věž, ve které jsou k vidění středověké zbraně a zbroj a je odsud nádherný výhled na zbytek hradu i celé město, včetně fotbalového stadionu na kterém se hrály některé zápasy Eura 2004.

Po prohlídce hradu, která se mi celkem líbila, jdeme na oběd do jedné restaurace pod hradem nedaleko katedrály. Dáváme si menu za 6,5€, což zahrnuje nápoj, polévku typickou pro Leiru, bramborová se zeleninou a kousky masa připomínající jelítko a hlavní chod, opečené brambory, vepřové maso s mušlemi a olivami.

Dalším naším cílem je nejvýznamnější antické město Portugalska, Conímbriga, ležící JZ od Coimbry. To, že je tato památka celkem zachovalá je způsobeno tím, že při prvním útoku germánských kmenů, obyvatelé raději uprchli  a už se nikdy nevrátili, takže zde neprobíhaly žádné další přestavby. Nejzřetelnější stavbou je mohutná zeď, která rozdělila město na půl, v jedné se nachází lázně, fórum a chrám a v té druhé základy domů s nádhernými mozaikami, včetně svastikové s hákovými kříži nebo dům vodotrysků zastřešený plechovou přístavbou, nicméně, je to hodně zajímavá část s rostlinami a pokud do automatu vhodíte 0,50€, spustí se na 1min fontánky.

Po 16h přijíždíme na pobřeží k Figueira da Foz, kde v místním kempu postavíme stan, ale ještě před tím, nedaleko od města, trávíme 2h na pláži, teplota oceánu nic moc, takže tam vlezu jenom 2x a Peťa jenom jednou, za to Fenri se tam vyblbne, trhá na cucky chaluhy a rozcupuje na kousky mrtvýho kraba.

2.10.

Dopoledne jsme ve městě St.Maria da Feira, kde lesními stezkami vystoupáme na kopec, na kterém se tyčí hrad Castelo da Feira s hradbami, mohutnými věžemi a cimbuřím. Hrad je propojen tajnými a podzemními chodbami a dá se vyjít na nejvyšší věž, odkud je nádherný výhled. A pustili nás sem i se psem.

Nedaleko je západní pobřeží s plážemi táhnoucími se několik desítek kilometrů, my si vybíráme pláž Cortegaca, širokou a písečnou, na které je málo lidí a vyvalujeme se tu celý odpoledne.

Kemp nacházíme u Bragy, je tady trochu plno a nemůžeme mít auto u stanu a celkově se nám líbil ze všech kempů nejmíň.

3.10.

Dopoledne směřujeme východně od Bragy k jednomu z nejzajímavějších archeologických lokalit, keltskému oppidu Citania de Briteiros, které odolávalo jako jedno z posledních římské invazi. K vidění jsou tu základy více než 150 chatrčí kruhového nebo obdélníkového tvaru, vodojem, lázně, kanalizace, dva okruhy opevnění, síť dlážděných chodníků a také dvě zrekonstruované chatrče. Nádherné místo s krásným výhledem na okolí, rozhodně doporučuji navštívit.

Odpoledne se přesouváme na východ k Vila Real, po cestě se ještě zastavíme v části nár. parku Alvao, něco projedeme autem, tak hoďku se couráme pěšky a asi nejzajímavější výhled je nad vesnicí Ermelo na vodopád Fisgas plazící se po skalách v několika desítkách metrů a potom stéká do údolí. Ve Vila Real se v infocentru ptáme na skalní rytiny poblíž Vila Nova de Foz Coa, kde se dozvídáme, že rytiny jsou přístupné pouze džípem s průvodcem a nejbližší volný termín je až za 3 dny, takže to asi budeme muset oželet.

Tak si večer kupujeme portský víno a grilujeme.

4.10.

Přes noc hustě pršelo a ani ráno se to nelepší, balíme stan a protože předpověď na dnešek i zítřek v této oblasti slibuje jenom déšť, vynecháváme prohlídku Vila Realu a vydáváme se na západní pobřeží, kde by mělo být o trochu lépe.

Po cestě do Viany de Castelo kupujeme nějaký suvenýry na doma, dvoje sušenky, karton piv a 16 lahví portského vína. Na kopci nad městem za bazilikou M.de Santa Luzia se nachází pozůstatky kelto-iberské pevnosti, trochu podobné té z Briteiros, kterých se v Portugalsku a Galícii nachází několik desítek. Tato pevnost není tak rozlehlá a většina stezky vede po visutém chodníku nad zemí, což může být zajímavé pokud právě není hustá mlha jako se to stalo mě. Jsem tady jediný návštěvník a z fotek asi moc nebude, ale alespoň přestalo pršet. Potom si procházíme samotné město Viana de Castelo s přístavem, dlážděnými uličkami a náměstím Praca da República s hezkými budovami a kašnou. Na druhé části města, za řekou, je krásná pláž, ale to se nás vzhledem k počasí netýká, má tu být i kemp, ale ten je zavřený, tak míříme na sever do Caminha, kde se ubytujeme.

Chceme pod stan, ale vzhledem k počasí, které hlásí na noc, bude lepší chatka. Souhlasíme a dobře jsme udělali, kolem 20h začíná opět hustě pršet a foukat silný vítr, v chatce je nám skvěle, což podpoříme lahví portského.

5.10.

Celou noc chcalo a ráno tomu není jinak, ještě do toho vítr a dopoledne se to spíš zhoršuje. V plánu jsme měli nár. park Geres, ale vzhledem k počasí to vynecháme a zamíříme do Chavesu. Prohlídku začínáme u řeky poblíž mostu Ponto Romana z 1.st. s římskými milníky, přes náměstí kolem věže se dostáváme k Forte de Sao Francisco, ze kterého je hotel, ve městě jsou také léčivé prameny a termální bazén. Východně od Chavesu leží obrovský viklan Pedra Bolideira rozdělený na dvě části, podle průvodce se má ta větší rozhýbat při menším dotyku, zkoušel jsem se do něj opřít, ale vůbec nic, asi budu muset začít chodit zase do posilovny.

Podobný kámen s vytesanými symboly má ležet západně od Chavesu u vesnice Soutelo a přestože se i s pomocí místních snažíme Quteiro Machado najít, tak se nám to nepodaří.

Blízko města leží nádherný  a levný kemp, počasí nic moc a recepční nám nabízí skvělou cenu 15€ malý karavan, tak to berem. K večeru se projdeme na 40min kolem kempu hezkou stezkou s botanickou zahradou a malým lesoparkem se zvířaty. Je to asi nejhezčí kemp v jakém jsme byli, včetně okolí a ještě k tomu nejlevnější.

6.10.

Loučíme se s Portugalskem a jedeme do severního Španělska směrem na Ponferradu, poblíž které leží Las Médulas. Mezi načervenalými skalami v minulosti byly římské zlaté doly, které krajinu provrtaly jeskyněmi a vytvořily skalní věže. Vede tu několik stezek a můžete se podívat částečně i do samotných dolů. My se vydáváme na vyhlídku nad vesnicí a potom k jezeru Somido, což už tak zajímavé není. Nejlepší výhled na celou oblast nabízí vyhlídka Mirador de Orellán přímo nad doly. Každopádně hodně zajímavé místo, kde se dá strávit klidně celý den, což my jsme bohužel neměli

Kemp ani nehledáme a přes noc to dáme až k Santanderu, kde přespíme v autě.

7.10.

Večer, když usínáme nás zkontroluje policie, po zjištění, že jsme turisti a chceme jenom přespat v autě, nás nechávají bejt a popřejí dobrou noc.

Dopoledne si jdeme u vesnice Puente Viesgo prohlédnout jeskyni El Castillo s různě tvarovanými stalaktity a stalagmity připomínající píšťaly varhan, které pravěcí lidé používali jako hudební nástroje. Nejzajímavější jsou zde ale nástěnné malby staré až 30000 let zobrazující  mamuty, bizony, koně a další zvířata, ale také otisky rukou pravěkých lidí, moc hezká jeskyně, jejichž malby jsou starší než v jeskyni Altamiře  a mohly sloužit jako jejich předlohy.

Odpoledne je naším cílem Altamira, další jeskynní komplex vyzdobený prehistorickými malbami a rytinami starými asi 14000 let, na kterých jsou vyobrazeny býci, bizoni, divočáci a další zvířata a jiné symboly. Bohužel dnes již nejsou jeskyně přístupné veřejnosti, ale Picasso po jejich zhlédnutí prohlásil, že jsou tak čisté a výrazné, že vše po Altamiře je úpadkové umění. My se musíme spokojit s návštěvou Museo de Altamira, jehož součástí je i Neocave, replika části jeskyně s malbami, kde si uděláte sice představu jak kresby vypadají v reálu, nicméně je vidět, že je to jenom imitace a byl jsem trochu zklamanej a fotit se tu taky nesmí. Takže bych doporučil spíš než -Altamiru nedalekou El Castillo nebo nějakou jinou jeskyni, kterých je podél severního Španělska několik.

Poslední noc na Pyrenejském poloostrově kempujeme v ........, kde na závěr naší svatební cesty grilujeme.

8.10.

Dopoledne už jsme ve Francii a kolem 15h projíždíme okolo Narbone, ke Středozemnímu moři to není daleko, tak se ještě naposledy vykoupeme v moři.

Potom už nás čeká jenom cesta domů přes Francii a Německo.

Do K.Varů  přijíždíme další den kolem 19h.

Závěr

I přes počáteční problémy s autem, ohněm poblíž kempu nebo díky mé ,,šikovnosti" zapadnutí na pláži se naše dovča=naše svatební cesta, vydařila. Povedl se výstup na nejvyšší vrchol Pyrenejského poloostrova, líbili se nám nádherný dlouhý písečný pláže v Portugalsku (i když Atlantik měl asi 18º), hrady jejichž množství nás překvapilo, megality a hodně zajímavý byly dinosauří stopy a pravěké skalní kresby v severním Španělsku.

Překvapilo mě jak zvládnul cestu dlouhou přes 8000 km náš pes Fenri, přestože nám hned první noc natrhnul stan, zbytek dovči byl v pohodě.

Co se týká cen, tak Portugalsko i sev.Španělsko nejsou drahý země, ale velmi nákladná je doprava a hlavně dálniční poplatky ve Francii, Španělsku a Portugalsku, raději jsem je nepočítal, ale odhaduji to tak mezi 300-400€.

Cenové info

1€-27kč

natural95 1,2kč-32kč

LPG 0,6kč-16kč

oběd 9€-240kč   menu 6,5€-190kč

kempy 2os.+pes+stan+auto 15-20€-400-540kč

kemp Caminha chatka 24€-650kč

kemp Chaves karavan 15€-400kč

vstupy:

hrad Leira 2€-54kč

hrad St.Maria 3€-80kč

ant.město Conímbriga 4,5€-120kč

kelt.hradiště Briteiros 3€-80kč

jeskyně 3€-80kč