Moje cesty Evropou

Úvod

Tak po pár letech opět vyrážíme na dovču do ciziny, ale oproti předešlým cestám nastala zásadní změna a tou jsou naše dvě děti, Alenka (3roky) a Ondra (5let) a jede s námi samozřejmě i náš pes Fenri. Naším cílem je Korsika, kterou navštívíme už po třetí.  vyrážíme 10.9. naší novou Dacií Jogger a ubytování jsme zvolily v v chatkách v kempech

Ne

Kolem 15h vyjíždíme z Karlových Varů přes Německo a Rakousko směrem na brennerský průsmyk. Cesta probíhá v pohodě, před rakouskými  hranicemi tankujeme LPG a potom ještě jednou v Itálii, kam přijíždíme po 22h.

Děti i Fenri spí ,takže se nezdržujeme a do Livorna dorážíme před 3h ranní a u přístavu se na 3hoďky prospíme.

Po

Před 8h se naloďujeme na trajekt  Corsica ferries (zpáteční lístek 7000kč) a skoro 5hoďinovou plavbu trávíme na horní palubě, je azzuro, pozorujeme moře a taky ostatní psy na palubě, protože Fenri se s ostatními psy nesnese a tak musíme být celou plavbu ve střehu, zatímco děti střídají palubu s hernou.

Po poledni se vyloďujeme v Bastii a hned za městem míříme na pláž. Je tu malý parkoviště s restaurací a na písečné pláži pár lidí. S dětmi blbneme ve vodě po 3h koupání v příjemně osvěžujícím moři pokračujeme do Alérie a potom na sever po silnici T50 do kempu Ernella, který se nachází hned u silnice na osamocené usedlosti. Máme zamluvený mobilheim se dvěma ložnicemi a terasou nad řekou Le Tavignano. Skoro nikdo tu není, je absolutní klid a pohoda, je to sice naše nejdražší ubytování (2 noci 180 €), je to ale i s televizí a kompletním vybavením. Je tu i příjemně, protože kemp leží ve stínu korkových dubů, z jejichž kůry se vyrábí špunty do lahví.

Ut

Dopoledne jedeme na sever přes Corti do vesnice Moltifao, kde se nachází želví minizoo. Psi tam ale přístup nemají a tak s Fenrim čekám na parkovišti, zatímco Péťa s dětmi jdou na prohlídku původních druhů korsických želv. Taky je tu k vidění spousta volně pobíhajících ještěrek, takže takový 2v1, z čehož jsou nadšený naše děti.

Potom si dáváme oběd v restauraci, dětské menu se zmrzlinou, těstoviny a salát, za 50€ celkem obyčejný jídlo, ale děti měli hlad.

Po obědě jedeme do vesnice Costifao, kde se nachází ruiny františkánského kláštera Caccia. Děti spí a tak na prohlídku vyrážím, ruiny kláštera dýchají romantickou a působivě osamocenou atmosféru, kde se volně potulují krávy. Jedinou upravenou částí je místní hřbitov, jinak zbytky kláštera se pomalu rozpadají a zarůstají. Ale za návštěvu rozhodně stojí, jsem tu úplně sám a je odsud také nádherný výhled na okolí.

Odpoledne v Corti nakupujeme a tankujeme LPG (1,25€) a vracíme se do kempu, kde jdeme k řece, napájené z okolních hor, ve které se vykoupeme. Řeka je hned pod kempem  a je tu i malá kamenitopísčitá pláž, voda je nádherně čistá a trochu studenější, ale v horku ideální osvěžení. Fenri si našel klacek na hraní a děti zase rybky, ještěrku a žabku a taky nás přišla pozdravit fenka majitele kempu, takže Fenri má kámošku.

Večer grilujeme místní maso, sýr a ochutnáváme korsický víno.

St

Ráno nás překvapil déšť, ačkoliv hlásili modrou oblohu, zbytek dne bude pod mrakem, což je dobrý pro náš přesun na západ ostrova.

Přes Corti se napojujeme na silnici D84 a na její nádherný úsek kolem Scala di Regina, kterým jsme jeli i před 15-ti lety. Tato část silnice se vine mezi načervenalými skalami podél řeky Golo, je to nejkrásnější cesta jakou jsem při svých toulkách Evropou projel autem. Úzká silnička se klikatí mezi srázem na straně jedné  a skalami na straně druhé, do toho jezdí autobusy a náklaďáky, který do zatáček troubí, aby na sebe upozornily, pro řidiče dost náročný, protože někde se nevejdou ani dva osobáky.

Přestávku si dáváme v Albertracce, kde je hezký dětský hřiště, kterých jsme moc na Korsice neviděli. Děti se vyřádí, my se najíme a pokračujeme směrem na Porto. Cestou u silnice potkáváme volně se potulující prasata, který si fotíme, ale zapomněli jsme zavřít okno u auta, čehož využije Fenri, který oknem vyskočí a kousne jedno prase do zadku. Naštěstí Fenriho odchytím a mizíme všichni do auta, protože do obranný formace se postaví asi 10 čuníků.

Potom klesáme silnicí, kterou lemují kaštanovníky, do městečka Porto, kde chceme navštívit aquárium, které je ale bohužel zavřený, tak pokračujeme do kempu Toraccia poblíž městečka Cargese, kde máme zamluvenou chatku ve tvaru včelího úlu. Chatka je malá, je to jedna místnost bez soc. zař. a nemůžeme k chatce autem, ale zase je tu bazén, což což ocení hlavně děti.

Před 15-ti lety jsme se zastavili na lokalitě Calanches, které je na seznamu UNESCO a rozhodli jsme se jí navštívit i letos. Tyto oranžové až do růžova  zbarvené skalní útesy a útvary zformované erozí, vytváří lidské či zvířecí postavy. My vycházíme přímo od silnice, kde je Psí hlava směrem k tvz. pevnosti nad pobřežím. Cestou míjíme útvary připomínající tygra, dinosaura, želvy, lastura atd., záleží jen na představivosti, kterou mají naše děti velkou. Po 1h dorážíme na konec značené cesty s výhledy na moře a pak stejnou cestou zpět. Stezka není obtížná, ale s malými dětmi jsou určité úseky náročnější, ale i naše 3letá Aja si s nimi poradila. A skvělou zábavou po cestě bylo hledání ještěrek, které naše děti zbožňují.

Čt

Dnešní den máme v plánu strávit v nedalekém Portu, kam se vracíme po úzké silničce vinoucími se mezi skalami podél útesů. GPS nám ukazuje 20min, ale vzhledem k zácpám na úzké silnici, kde se někde nevyhnou ani dva osobáky a kde běžně potkáte autobus nebo náklaďák, tak jedeme 1h.

V Portu jdeme na oběd, dáváme si těstoviny, rizoto s lanýžovou omáčkou a korsické vepřové konfitované v místním kaštanovém pivu Pietra, což je z toho to nejlepší, k tomu vodu a máme to za 60€.

Potom si kupujeme plavbu lodí k útesům Calanches za 75€ na 1,5h, což je tak akorát, aby to děti zvládli a je fajn, že na palubu můžou i psi. Plujeme podél útesů s mořskými jeskyněmi, skalními okny nebo mosty a malými ukrytými plážemi.

Po návratu si vyjdeme na janovskou strážní věž ze 16.st., ze které je nádherný výhled na moře, město i pláž, na kterou se vydáváme hned potom.

Přeparkujeme auto s centra k pláži, kde doporučuji zaparkovat i když chcete do města, je to zdarma a k přístavu stačí přejít most. Pláž je oblázková, děti se vyblbnou ve vlnách a k večeru se vracíme do kempu, kde se ještě vykoupeme v bazénu.

Pa

Dnešní den bude koupací a tak jedeme 4km z kempu do Cargese tyčícím se na útesech nad nejdelším zálivem na Korsice, de Sagone. Ve městě, kde jsou dva kostely, katolický a pravoslavný, který postavili osadníci z Řecka, kteří sem připluli v 17.st.

My pokračujeme 2km na jih od města po hlavní silnici, u které stavíme auto a jdeme 500m po cestičce skrz macchii na pláž Menasina. Na asi 300m dlouhé pláži je nás tu asi 30, je tu zákaz vstupu se psem, ale nikdo to moc neřeší, naštěstí pro nás. Pláž je písčitá i když trochu zanesená řasami, ale je tu nádherně tyrkysová průzračně čistá voda, kde poblíž útesů s dětmi pozorujeme rybky.

Zbytek dne si užíváme bazén a dětské hřiště v kempu.

So

Ráno opouštíme kemp a vyrážíme na jih za občasného deště, je pod mrakem a jsme rádi , že nepraží sluníčko. Jedeme podél pobřeží, míjíme janovskou věž de Capigliolo a po napojení na silnici 193 pokračujeme na sever do želví zoo A Capulata u Vignoli.

Tato původně záchraná stanice pro želvy má dnes přes 2000 živočichů ze všech světadílů. Je zde možnost spatřit želvu sloní, aligátoří, leopardí, ošklivou matamatu, mořskou caretu i původní korsické druhy. Je to ojedinělé a největší zařízení svého druhu v Evropě, my jsme tu byli před 15-ti lety a za tu dobu se to o něco rozrostlo. Byly to skvělé 3h, děti byli nadšený a může sem i pes.

Po natankování LPG u Ajaccia a nákupu pokračujeme na jih do kempu Vigna Maggioro ležícího severně od Propriana. Máme zamluvený stan velikosti chatky s kuchyňkou a terasou, k večeru vyzkoušíme bazén, z kterého je výhled na záliv a přístav Propriano.

Ne

Dopoledne jedeme 4km východně od Sarté, kde se za kempem rozkládá Park nature d´Olva, což je rodinná rozlehlá farma s domácími zvířaty. Psi tam bohužel nesmějí, tak na prohlídku (13eu) vyrážím jenom s dětmi. Tu začínáme kolem lamy, dále mezi volně se potulujícími se oslíky, poníky, kozami, ovečkami a v příjemném chládku lesíka pozorujeme všudypřítomné ještěrky, pohybující se na skalkách bizarních útvarů. V druhé polovině jsou k vidění prasata, králíci nebo drůbež. Je zde také botanická zahrada, ale ta děti moc nezajímá na rozdíl od zvířat. Po návratu ke vstupu si zaplatíme ještě 5min (4€) projížďku na poníkovi, kterého vedu já a děcka se vezou. Pro děti super místo, byli jsme tu skoro 3h.

Odpoledne se válíme na pláži Capularosu u Propriana. Od města je to trochu dál, takže tu není moc lidí , akorát vstup do moře je pro děti dost strmý. Později začíná foukat vítr, který nám vezme matračku na moře a žene jí na druhou stranu zálivu, takže se s ní loučíme. Když se chystáme odejít, tak k našemu překvapení přijíždí pobřežní stráž a matračku nám přivezli.

Po

Dopoledne směřujeme na západ od Sarté k archeologickému nalezišti ď Alo Bijuje, ukrývajícímu se v kopcích poblíž vesnice Grossa, u které vidíme ukazatele na prehistorickou pevnost. Když přijíždíme k restauraci, kde je i vstup k pevnosti, brána je zavřená a paní nám potvrzuje že není otevřeno. Tak máme bohužel smůlu a tak se v Grossa děcka alespoň vyblbnou na hřišti hned u románského kostela s památníkem místních rodáků, kteří padli v různých válkách.

Kolem poledne jedeme na západní cíp do Camporo, kde si chceme dát oběd, kouknout na janovskou věž a na místní věž. Ale po příjezdu zjištujeme, že je problém s parkováním, jídlem a psi nesmí na pláž. Takže otáčíme zpět do Propriana a nakonec oběd řešíme grilovaným kuřetem s bramborama ze stánku, který si odvezeme na místní pláž u přístavu mezi hotelovými resorty. Je pod mrakem, fouká vítr, takže na 200m pláži je asi 20 lidí. Vstup do moře není příkrý a jsou tu hejna rybek, pro děti skvělá atrakce. Je tu i skalní útes, kde jsou mořští ježci a taky jedna medúza, která mě žahne, ale nic vážného.

Večer kupujeme maso na gril v supermarketu Casino. Zatímco já obstarávám s Fenrim gril, Péťa s Ondrou a Ajou si užívají bazénu.

Ut

Něco přes 1km od kempu se nachází menhir Santu Naria, z hlavní silnice, po které jedeme dolů a odbočíme doleva po úzké silničce do kopce mezi vilky a u jedné z nich by měl menhir stát. Chvilku ho hledáme a pak ho zahlédneme ležící na zemi v křoví. Trochu smutný pohled, který má být vztyčený a je skoro 4m dlouhý. a má vytesané rysy obličeje, oči, nos, pusu a také meč nebo dýku, další info se nám zjistit nepodařilo.

Potom pokračujeme na jih do údajně nejkorsičtějšího z korsických měst, kterým je Sarté. Při svých dvou předchozích cest jsme ho jenom projeli, tak letos ho musíme navštívit a bude to také jediné větší město, které si projdeme.

Parkujeme na okraji čtvrti Santa Anna a proplétáme se vzhůru spletí úzkých a nádherných uliček až se dostaneme na náměstí Place Porta, kterému vévodí kostel z 19.st. Eglisé St. Marie. Naproti poště v restauraci s příhodným názvem Sarténe si dáváme oběd, Péťa má Corse menu, což je výběr korsických uzenin, sýrů a paštiky, já mám telecí s polentou a děti těstoviny caneloni, jídlo není špatný, ale porce docela malý, na to, že nás to vyšlo skoro na 70 €.

Odpoledne se vracíme do Propriana na tu samou pláž jako včera, je lepší počasí a tak je tu o pár lidí navíc a taky větší vlny, protože fouká silnější vítr.

St

Balíme věci v kempu a jedeme na jih, za Sarté odbočíme na D48 směrem na Caurii, kde asi po 5km zaparkujeme. Potom pokračujeme pěšky po cestě mezi macchií k megalitickému nalezišti, kde se nacházejí významné lokality Alignement de Stantari, de Renaggiu a dolmen de Fontanaccia. Asi po 1km dorazíme ke kamenné řadě de Stantari skládající se z 22 kamenů, bohužel dnes oplocených, což před 15-ti lety při naší první návštěvě nebylo, u dvou kamenů jsou vidět náznaky rysů obličeje. Pak pokračujeme k řadám de Renaggiu, které jsou taky oplocené, ale volně přístupné. Je jich asi 40, přesný účel není znám, možná rituální, pohřební nebo astronomický, každopádně zajímavé místo na úbočí skalnatého štítu di Cauria. Poslední zastávkou je dolmen de Fotanaccia, přes 4000 let starý, bohužel dnes už  také obestavěný dřevěným plotem. Tento dolmen vysoký přes 2m  byl pohřební komorou je dnes známý jako  Ďáblova kovárna. Užasné prehistorické místo, dnes už ale hodně navštěvované a proto i ty ploty kolem megalitických staveb. Před 15-ti lety jsme tu byli úplně sami, žádné ploty a dnes na parkovišti asi 30 aut. Děti 2hodinovou procházku zvládli v pohodě, protože po cestě stříleli imaginární příšery, před kterými nás chránili. U auta dáváme piknik i s Aji bobanem do plenky a potom ještě jednou zkoušíme  Alo Bisuce, ale znovu zavřeno.

Tak opouštíme západ Korsiky a směřujeme na východ k Porto Vecchio, ještě před tím si fotíme skalní útvar Lion de Rocapina, která z dálky připomíná lva, s nedalekou janovskou věží, pod kterou je nádherná pláž. Dnes ale není počasí na koupání a tak přes Porto Vecchio pokračujeme do Favone, kde máme zamluvený bungalov. Je to hotelový resort s bazénem, ale taky spoustou chatek s vlastním sociálním zařízením a televizí a wifi. Pláž je odsud asi 300m a na ní vyrážíme v podvečer, potom ale začne hřmít a tak zalezeme do bungalovu a korsický víno to jistí

Čt

Dopoledne jedeme jižně od Porto V. k vesnici Ceccie u které stojí zbytky pravěké pevnosti Tappa. Přes louku stoupáme na zalesněné žulové návrší na kterém se torreénská pevnost nachází. Po 15min chůze jsme na vrcholku, kde vidíme kamenné hradby z kyklopského zdiva vklíněné mezi skály a nad nimi zbytky torre, věže staré 3500 let s bočními komůrkami a schody do do dalšího patra. Jsou zde i jednoduché popisky, ale jenom ve francouzštině a je odsud pěkný výhled po okolí. Máme to tu jenom pro sebe, sem moc turistů nezajíždí, protože v okolí se nachází známější casteddu jako Cucuruzzu nebo Arraggio, které jsme navštívili v minulých letech.

Odpoledne jsme na pláži u Fantei, nad kterou se tyčí janovská věž a později se vracíme do kempu, kde děti řádí v bazénu. 

Pa

Dnes jsem chtěl vyrazit do hor, ale předpověď počasí hlásí na celý den déšť, tak měním plán  a budu celý den s rodinou.

Dopoledne se vracíme k pláži, kde jsme byli včera a jdeme se podívat na janovskou věž, na kterou je to cestičkou skrz macchii asi 20min, věž je zavřená, ale i tak je odsud nádherný výhled na okolní pláže a je taky vidět další věž na ostrůvku Pianrellu. To byl také účel těchto staveb, které postavili janované v 15.st., aby v případě ohrožení pomocí ohňových signálů informovali celý ostrov. 

Zkoušíme najít nějaké dětské hřiště, ale je to trochu problém, v okolí jsou 2, ale jedno patří školce a druhé je v kempu a za nic nestojí. V malé restauraci Safari si dáváme oběd, ale moc na výběr není a jsou malý porce, stojí nás to 40eu, ale paní co nás obsluhuje je milá, umí dokonce anglicky a na cestu dává dětem zmrzlinu. Odpoledne děláme velký nákup před cestou domů a na zítřejší grilování a já doufám v lepší počasí, abych mohl vyrazit na závěr do hor, ale večer sílí vítr i déšť, tak se to do rána snad zlepší.

Večer ještě k chatce dorazí malý kočky, z čehož mají radost děti, ale menší už náš pes Fenri, který to bere jako provokaci a nejraději by si je dal k večeři.

So

Po 6h vyrážím do sedla Col de Bavella, což zabere přes hoďku, v sedle parkuju a vydávám se na nejvyšší vrchol jižní části Korsiky, kterou je Monte Incudine neboli Alcudina. Vycházím v 8h, ze sedla odbočuji z GR20 na její alpskou alternativu po žluté značce kolem Bavellských věží vystoupám skoro do výšky 1500m, odkud je skvělý výhled na okolí. Po cestě dolů jsou k dispozici řetězi a potom a potom opět stoupání k Boccadiu Pargul 1662m a hned zase dolů borovicovým lesem, kde se po 2h napojím na GR20 a odbočuji vpravo po červené značce 1250m opět lesem až nad jeho hranici, kde se klikatící stezkou mezi keříky dostávám po 3,5h k chatě d´Asinau 1520m.

Od chaty už značená stezka stoupá prudce vzhůru po pěšině a potom po příkrých skalách, které za mokra mohou být hodně kluzké, což se mě naštěstí netýká, ale začíná foukat mrazivý vítr, který mě bude doprovázet až na vrchol, který je zahalen v mracích. Od chaty jsem za hoďku v sedle Bocca Stazzunara 2021m, dávám si sváču, fotím a pak vpravo vyrážím k vrcholu zahalenému v mracích, vítr ještě zesiluje a já si ještě o kámen rozseknu koleno, ale ve 13.30 jsem na vrcholu Alcudine 2134m.

Na vrcholu s křížem se moc nezdržím, vidět toho není moc a mě omrzají prsty, udělám si vrcholové foto samospouští, protože jsem tu sám a jdu dolů. Vítr občas mraky rozfouká, tak se oteplý a něco vyfotím. Dolů je cesta opět po skalách a kolem 14h jsem zpět u chaty d´Asinau. Rozcestník ukazuje cestu zpět 5h, ale vím, že to dám rychleji. Cesta dolů docela ubíhá až k dalšímu rozcestníku, zpět ale nejdu přes alpinskou variantu, ale pokračuju lesem po GR20. Cesta je to sice méně namáhavá, ale zdlouhavá a ne moc záživná, až na pár vodopádků s tůněmi. Stezka většinou klesá, ale závěrečné stoupání mě moc nebaví a tak jsem rád, že za dost větrného počasí dorážím kolem 17h k autu po 9h chůze.

Potom už jenom cesta zpět do kempu, kam přijíždím v 18.30, kde mě čeká Péťa s dětma a Fenrim a poslední večer naší dovči grilujeme.

Mezi tím co jsem byl v horách, tak Péťa s dětma byla na místní pláži, ideální pro děti, všude písek a pozvolný vstup do vody. Sice foukal vítr, takže moře bylo teplejší než vzduch, ale dalo se to.

Ne

Ráno balíme věci a jedeme do Bastie na trajekt, po cestě se ještě vykoupeme na stejné pláži jako při příjezdu na Korsiku a potom už nás čeká 5h plavba, je hezky a tak my jí trávíme většinou na palubě a děti v herně. Kolem 20h se vyloďujeme a potom už jenom cesta domů.

Závěr

Dovča splnila očekávání, děti byli nadšený, počasí až na pár chvilek vyšlo i termín byl ideální, žádný vedra, ale moře 22-24°, na plážích poloprázdno a na většinu mohl i pes.